AKTIP - Konzultační a terapeutický institut Praha

Jak se održuji v kondici (plné znění článku)

Humorné pojednání o tom, že „kovářova kobyla“ občas nemine nikoho z nás ...

Nevím jak nejvhodněji zpracovat toto téma. Jeví se k mému způsobu života poněkud zbytečné. Možná abyste lépe pochopili, dovolím si Vám předestřít typický průběh mého pracovního dne.
Ráno se válím v posteli minimálně do 6-ti hodin. Dobře sice vím, že zahálka je prvním stupněm hříchu, ale nemohu si pomoci. Miluju ranní hovění v posteli. Často se probudím už před budíkem. To mne obyčejně vzbudí myšlenky na nadcházející den, abych si v něm našla něco pro oživení.
Pak probouzím dceru - sedmiletá ještěrka, která kromě ranních rituálů oblékání, snídaně, česání a čištění zubů potřebuje ještě stihnout pohádku před odchodem do školky. Manžel je svéprávný, obléká se a myje sám. A navíc ještě přebírá zodpovědnost za nachystání jídla sebou do práce. Takže vyloženě selanka.
Následuje vyhlídková jízda Prahou do práce. Ta trvá podle dopravní situace 30- 90 minut. Není nad rozkoš přidat se k aktivitě bloumajících turistů.
Po příjezdu do práce mám ještě spoustu času na ranní kosmetiku - namalovat si něco hezkého na obličej, kávu, poklábosení z kolegy, a nostalgickou probírku ve spisech klientů, kteří přijdou v tomto dni.
V 9.00 se pohodlně usadím do svého křesla v luxusní pracovně s krbem, který jsem z čiré lenosti dosud nikdy nezapálila. Obyčejně bez přestávky se pak nechám bavit zajímavými historkami ze života až do 12.00.
Následuje polední pauza. Abych jí jen tak neproflákala, vyřizuji nepřijaté hovory z dopoledne, protože fakt nejsem ochotna dělat 2 věci najednou. Například mít klienta a s jiným ještě telefonovat. Ono se to navíc ani společensky nehodí.
K tomu jsem se rozhodla v posledních několika letech, že budu obědvat. Co mne k tomu vedlo? Například taková nepříjemná okolnost, že bez oběda jsem okolo 18. hodiny občas zažila hypoglykemické křeče a stav na omdlení. No nic, co by mne naladilo na romantický večer. Také manžel již despoticky utrousil pár poznámek, že chce mít doma ženu na živu a ne mrtvou. Jistě chápete, že nebudu riskovat partnerský konflikt.
Tedy po poledním rozjímání následuje opět společenské odpoledne. Klienti přicházejí a odcházejí až do 18.00 hodin.
Navečerní cigareta na terase naší vily uzavírá poklidný den.
Těším se na cestu domů. Jízda Prahou po magistrále je pro mne připomenutím, že ostatní stále někam spěchají a zbytečně si komplikují život. Možná proto mám tolik klientů. Někdy se nechám natolik ukolébat průběhem dne, že nejsem ochotna ani vařit večeři a koupíme ji v naší oblíbené čínské restauraci. Jindy se trochu vzpamatuji k nějaké činnosti a večeři vařím já nebo manžel. Cestou domů vyzvedneme dceru od chůvy nebo nám ji předá babička u nás doma.
K zajímavým příběhům, kterých jsem byla svědkem dne se přidají fantasy historky od mé dcery a další podrobnosti a události ze školky.
Televizi doma nemáme už asi 3 roky. To je také jeden z důvodů proč mám tolik volného času. A navíc po dobrodružné výpravě lidskými osudy v mé práci mám dojem, že se nic už tak zajímavého dozvědět nemohu. Jistě, byla by zde možnost se ještě ponořit do světa politického dění, ale můj zlenivělý sociální ostrocit není ochoten a možná schopen v tomto dění najít cokoli smysluplného. Tedy další životní úleva.

Večerní rodinné rituály jsou běžnou součástí života každého z nás a není potřeba se u nich zastavovat. Po té, co dítě usne mezi 21. 00 a 22. 00 podle okolností dne sladkým spánkem spravedlivých, konečně se otevírá prostor pro vlastní kreativu života.
Jak jistě všichni víme, největším nebezpečím pro syndrom vyhoření je rutina. Proto je nutné mít připravený pestrý program k výběru činností, které se svojí povahou liší od hlavní činnosti pracovního dne.

Já mám standardně po ruce několik následně vyjmenovaných:

  1. Setkání s technologiemi (činnost nejčastější): S posvátnou úctou otevírám svůj notebook a s chvěním v očekávání, co mi přinese nového, sleduji jak naskakují zprávy v mém outlooku. Technologie jsou ale po čertech pomalé a tak ještě v mezičase stihnu vyřídit několik pozdních telefonátů, na které se nedostalo přes den. V tento vyřizovací den jsem obyčejně tak uchvácena alternativní činností, že zapomínám na čas a s údivem pohlédnu na ciferník hodin které ukazují, že je již zítra! Není nad cestování v čase.
  2. Domácí práce: Po promarněném dni s naprostou fyzickou pasivitou je dobré obnovit tělesnou kondici. Každá činnost má mít svou legendu. Já jsem si vytyčila bojovou hru: hledej špinavé prádlo a uklízej věci na místa na které možná teoreticky patří. Samotná fyzická aktivita mne netěší. Proto také nechodím cvičit. A tak tuto večerní činnost rámuji alespoň zpětnou analýzou jak věci poskládat v třípokojovém bytě tak, aby se ráno dalo projít ke dveřím.
  3. Multidisciplinární zájmy: Například matematika. Nedávno jsem četla větu: Když bůh stvořil vesmír, nabídl jazyk, kterým ho lze přežít a to je matematika. Setkáním s božským nadjá je možné například tím, že s manželem řešíme jak volba náhodných čísel na našem rodinném a firemním kontě se změnila v nulu a kterou matematickou funkcí je možno vygenerovat nová čísla. Velmi povznášející.
  4. Dekadence doby kamenné: Je dobré inspirovat se vzory našich předků. Když lovci mamutů přišli zpátky do jeskyně zapálili oheň, kolem kterého tančili a vyprávěli, co celý den zažili. S manželem volíme modernější variantu. Zapálíme doutník a cigaretu, otevřeme láhev vína a vyprávíme, co se celý den dělo.

Nedávno jsem v rámci večerního rozjímání měla telefon s jednou kolegyní doktorkou, která se zhroutila po té, co jsem jí oznámila, že mám napečeno na vánoce.
Zpětně si uvědomuji, jak to bylo ode mne bezohledné. Úplně jsem ve svém uvažovaní vynechala ty zástupy přepracovaných žen moderní doby, které s jazykem na vestě musí stíhat tolik věcí o kterých já nemám ani ponětí. Všem ženám se za to omlouvám. Ale jistě uznáte, že když skončí mé večerní alternativní aktivity již okolo půl jedné v noci, tak co s načatým večerem. Alespoň před vánocemi bych mohla projevit trochu dobré vůle, zadělat těsto a udělat něco pro rodinu.

Poslední téma, které zatím nebylo zmíněno jsou víkendy.
Dlouho jsem si lámala hlavu s tím, jak je vyplnit. Vzhledem k tomu jak fádní jsou všední dny, je nutno pro alespoň částečné udržení kondice mozku najít činnost veskrze aktivní a kreativní. Objevila jsem výbornou možnost. Již rok pořádáme semináře v psychosomatice, několikrát do roka. Vždy celý víkend. Konečně něco, kdy povzbudím můj mozek k činnosti. Navíc to má skvělý efekt v tom, že v pondělí ráno se nemusím obtížně přeorientovávat na činnost pracovní z víkendové letargie.

Nevím, jestli jsem dostatečně odpověděla na zadání jak se udržuji v kondici, ale věřte že výše popsané řádky jsou mou autentickou zpovědí.
Tajně doufám, že by mohly být inspirací a záchranným kruhem pro ty, kterým se život vymkl z rukou.

S úctou a láskou
Jarmila Klímová

http://www.aktip.cz/cs/publikace/jak-se-udrzuji-v-kondici.html

AKTIP - Privátní institut psychosomatické péče s biomodulačními metodami - detoxikace, kraniosakrální biodynamické a jiné masáže, psychoterapie a psychoterapeutické poradenství.
Individuální přístup - komplexní péče.
AKTIP není zdravotnické zařízení.
AKTIP     Perucká 23, 120 00 Praha 2 - Vinohrady     +420 737 161 885 (09:00 - 14:00)     info@aktip.cz
Progressive consulting v.o.s. http://www.progressive.cz poskytuje prostor společenství samostatně podnikajících osob 591
V případě, že je poskytovatel konkrétní služby plátcem DPH, je cena uvedená včetně DPH.

Jste tady: home > Publikace > Jak se održuji v kondici (plné znění článku)

Navigace:

Navigace v této sekci:

 
 
 
info@aktip.cz | Ceník služeb | Kalendář akcí | FAQ | GDPR