AKTIP - Konzultační a terapeutický institut Praha

Filosofické, etické, duchovní, politické a ekonomické aspekty psychosomatické praxe

14. konference psychosomatické medicíny v Liberci 'Tělo-duše-vztah'
12. října 2012 14:00
Přednáška

Vážené auditorium,
při psaní této přednášky jsem se především zabývala filosofickým rámcem moderní doby.
Žijeme v době hroucení systémů.
Ne nadarmo právě v této epoše znovu vyvstává entita psychosomatické léčebné praxe, která zde již v minulosti žila mnoho staletí a byla cíleně zapomenuta.
Přestaňme předstírat, že psychosomatickou léčebnou praxi lze implementovat do stávajících systémů, které právě žijí a profitují z toho, že komplexnost je mimo jejich zodpovědnost.
Přestaňme z psychosomatiky dělat jakýsi překlenující obor, který mohou využívat ve své praxi superspecializace moderní doby. Pokud chceme, aby psychosomatika v moderní době přežila, udělejme z ní samostatný systém, který nebude násilně implementován do systémů stávajících, byť svou podstatou bude kanibalizovat a ohrožovat stávající dogma.

Filosofické aspekty:

Pokud bych se měla zabývat filosofickými aspekty psychosomatické medicíny, myslím, že bych zde jen opakovala to, co již bylo mnohokráte řečeno a co již napsali mnozí moudřejší přede mnou.
Také si myslím, že všichni, kdo tady sedíte, jsou vám základní filosofická východiska jasná a právě proto tady sedíte. Nejedná se pouze o mezioborový přesah, ale o zcela svébytné paradigma vnímání člověka, jeho nemoci a jeho zdraví a jeho léčení.

Bio-psycho-socio-spirituální model nemoci a zdraví nás navrací k postatě vzniku života na zemi, k podstatě vzniku a fungování kosmu, k základům kvantové mechaniky.
Odráží v sobě analogii fungování buněčných membrán, genové exprese, syntézy bílkovin na molekulární úrovni stejně jako zákony makroekonomiky ve smyslu samoorganizujících se systémů, či princip morfických polí nebo vznik pohanských a moderních náboženství, elektronických sociálních sítí a holografického modelu mozku. Psychosomatické léčení v sobě zahrnuje všechny tyto (a daleko více) výše zmíněné aspekty, jež se svou existencí podílejí na vzniku, rozvoji a povaze nemocí.

Aby se klient chtěl vyléčit, musí to být v souladu s jeho životní filosofií. Právě životní filosofie klienta by měla být primárním východiskem pro ozdravný proces. Filosofický aspekt psychosomatického lékaře musí klientův následovat a respektovat. Ne jej nadřadit!

Proč ještě stále v ordinacích i psychosomaticky přátelsky naladěných specialistů panuje představa, že některé nemoci psychosomatické jsou a některé nejsou.
Protože povaha symptomatických reakcí na alopatickou léčbu je různá !
To ovšem není dáno tím, že by nemoc psychosomatická nebyla, ale tím, že spirituální platforma, či mentální vzorec chování a myšlení, který s daným somatickým projevem souvisí může být v rámci dané osoby velmi okrajový a zpětnovazebným ovlivněním somatického projevu se tento vzorec vrátí zpět do rovnováhy.
U některých somatických projevů to ovšem takto nefunguje a nemoc je tzv. farmakorezistentní. Teprve tam se v některých osvícených lékařských hlavách objeví otázka, „ZDA TO NENÍ PSYCHOSOMATICKÉ?“.
Nikoli. Jde jen o to,, že myšlenkový vzorec je velmi dávný a hluboce zakořeněný nebo je zcela zásadní pro bytost jako takovou. Pak jeho síla, kterou z vnějšku není možno zahlédnout, se objeví jako na displeji v podobě farmakorezistentního chování organismu.
Může se zde objevit názor, že organický podklad nemoci je jako zásadní a není nutné o psychosomatické konsekvenci nemoci přemýšlet.

Jak a kdy léčit psychosomaticky a jak a kdy léčit symptomaticky nás dostává k další kapitole a tou jsou etické aspekty

Etické aspekty:

Když se řekne etický, nelze to v mém vnímání odpreparovat od pojmu odpovědný.
Takže začnu tím, kde stojí odpovědnost v západní medicíně.
Na straně pacienta? Tam asi ne.
Protože pacient je tlačen to pasivní závislostní pozice bez možnosti se svobodně a poučeně rozhodnout nad tím, co se s ním bude v procesu léčení dělat.
Vzpomínám si na svou atestaci z psychiatrie, když jsem hovořili o informovaném souhlasu. To na mne zanechalo opravdu hluboký dojem. Jen pan prof. Chromý tenkrát měl tu odvahu a otevřeně řekl, že to je pojem, který je naprosto nesmyslný při běžné psychiatrické práci s těžce nemocným pacientem. Přesto tento paradox zůstává oficiálně platným v legislativě medicíny.
Ovšem toto zdaleka naplatí jen pro psychiatrické pacienty, ale i pro drtivou většinu somatických pacientů na odděleních chirurgie, interny, gynekologie a kdekoli jinde.
Pacient v naprosté většině případů není ani zdaleka srozumitelně informován, častěji není informován vůbec. A navíc západní medicína operující s pojmy běžnému člověku zcela nesrozumitelnými nemá jazyk a tedy vysvětlující nástroj na adekvátní předání informací a tím pacientovi jakékoli porozumění odpírá.
Na straně lékaře? Ano i ne.
Lékaři se zcela pochopitelně brání neadekvátní zodpovědnosti a pokud se dostávají do konfliktu se zákonem například pro porušení správné péče, vždy se jedná o princip jejich zodpovědnosti. Ale oni stojí v bezmocném vakuu mezi zodpovědností legislativní a zodpovědností faktickou. Tuto faktickou zodpovědnost za zdraví pacienta lékař nikdy v plné míře nést nemůže, pokud alespoň částečnou spoluodpovědnost není schopen vyjednat se svým pacientem.
Takže opravdu nezávidění hodná patová situace.

Etika by přece měla souviset s nejvyšším dobrem pro klienta. Ale pokud chybí jakýkoli psycho-socio-spirituální přesah, tak kdo může posoudit nejvyšší dobro?
Ve své praxi se potkávám i s otázkou, jestli je vůbec dobré léčit. Tím, že já zvítězím nad klientem a odkryju mu podstatu jeho nemoci, je to vždy opravdu pro jeho nejvyšší dobro? Občas ne.

Míra odpovědnosti a etiky léčení je tady zcela jasně v plné synergii odpovědností terapeuta a klienta s tím, že si své odpovědnosti v procesu léčení explicitně vyjasní.
To psychosomatické léčení předpokládá, protože staví aktivní součinnost ze strany klienta za základní předpoklad úspěšné léčby.
(Viz definice psychosomatického léčení © Klímová a kol. 2009)
Na terapeutovi pak záleží, nakolik je schopen tuto nezbytnou vstupní investici klientovi objasnit, aby pro něho byla přijatelná a reálně investovatelná.

Duchovní aspekty:

Co je vlastně duchovní léčení?
Johanna Arnoldová, léčitelka z Mnichova, se touto otázkou zabývá už mnoho let.
Věnuje zvláštní pozornost léčení na Filipínách a snaží se vytvořit přehled existujících léčitelských metod a fenoménů, které se označují pojmem „duchovní léčení“.
To, co na Filipínách zažila, bylo právě tak působivé jako neuvěřitelné a nelogické, tedy nezařaditelné pomocí rozumového vysvětlení v evropském způsobu myšlení.

Mluví-li se o „duchovním léčení“, je nutné si nejprve vysvětlit význam slova „duch“. Ve slovníku najdeme celou řadu významů: nadání, dech, dech života, duše, život, rozum, úsudek, emoce, atd. Ale nadání je přece jen nadání, duše je duše, rozum je rozum. Co je ale duch?

Pozoruhodný výklad pro slovo duch se nalézá ve Websterově slovníku (Webster’s Dictionary). Jeho definice poukazuje na to, že anglické slovo „spirit“ je odvozeno od latinského „spiritus“. „Spirare“ znamená „dýchat“. Slovo „duch“ se podle Webstera vztahuje na ducha jakožto životní princip člověka. Podle tohoto vysvětlení je duch také život; to je výklad, jaký můžeme nalézt i v alchymistické literatuře.
Duch je tedy život ve všeobecném smyslu. Vztaženo v užším smyslu na člověka se duchem míní jeho vnitřní živé jádro duchovní podstaty. Toto duchovní jádro nemůže onemocnět, může být jen potlačeno a omezeno ve svém rozvoji.
Podle toho znamená „duchovní léčení“ léčení z duchovního bytostného jádra terapeuta a jeho schopnosti přitahovat jemnější energie a předávat je nemocnému toužícímu po uzdravení. Neboť všechno duchovní je magnetické. Podle Goetheho je to „síla, která drží svět pohromadě v jeho duši“.
Pak tedy lze pod pojem „duchovní léčení“ zařadit tři zcela odlišné oblasti:

Mentální léčení – tedy psychoterapeutická podstata psychosomatického léčení
Mens sana in corpore sano – stará řecko-latinská poučka, že zdravý duch žije ve zdravém těle a obráceně: prostřednictvím zdravého ducha získáme zdravé tělo.
Co se tím myslí? „Duch“ se v tomto citátu vztahuje na rozum a na myšlenkovou činnost našeho velkého mozku. Mnohé myšlenkové impulsy, které jsme během svého života přijali buď z vnějšího prostředí nebo jsme je sami vyvinuli ze svého nitra, jsou uložené v našem podvědomí, odkud je můžeme podle potřeby vědomě nebo i nevědomě vyvolat. Dřívější odložené myšlenkové impulsy mohou však být v protikladu s našimi postoji současnými, a proto mohou vyvolávat silné konfliktní situace. Taková rozpolcenost může být tak silná, že postižená osoba přežije jen tak, že tento impuls násilně potlačí. Takový konflikt se může projevit také na tělesné úrovni.

Magnetické léčení

Nyní se dostáváme do oblasti, v níž působí síly, které sice nevidíme, ale jejichž účinky dokážeme rozpoznat.
Za všemi fyzickými formami stojí síly, jež působí na hmotu a podrobují ji neustálým změnám. Pomysleme na odliv a příliv, který vzniká neviditelným působením Měsíce na silové pole Země. Vše, co existuje ve světě fyzických forem, existuje v polárních protikladech: muž – žena, den – noc, světlo – tma, pořádek – chaos, atd. V tomto polárním napěťovém poli pozitivního a negativního se vyvíjí život.
V tělesných procesech látkové výměny vytváří každé přeskupení iontů elektrické napětí. A všude, kde vládne napětí, se také setkáváme se silami magnetismu, tedy přitahováním a vzájemným pronikáním. Všechny žijící buňky se tak stávají malými elektromagnetickými oscilačními obvody a vytvářejí elektromagnetické záření. Neexistuje žádná nemoc, na níž by se nepodílely elektromagnetické proudy v našich buňkách. Werner Heisenberg, známý fyzik, řekl: „Magnetická energie je elementární energie, na níž závisí celý život organismu. “

Spirituální léčení
Jsme hluboce spřízněni a existuje úroveň, na které jsme jedním. To jedno, absolutní vědomí, které nás sjednocuje, může být vnímáno jako energie svobody, tvořivosti, laskavosti a radosti. To je náš skutečný původ. Nyní jsme se manifestovali v tělesné formě, jež je umístěna v čase a prostoru, existuje však mnohem víc, kým jsme.
Poodhalení a přiblížení tohoto universálního přesahu je nedílnou součástí psychosomatického ozdravného procesu. Míra pokory a jedinečnosti zároveň, jíž jsme schopni zahlédnout na této platformě, je často klíčovým prvkem pro rozvolnění mentálních vzorců chování, které nevědomě potlačené se zobrazují v našem materiálním tělesném schématu jako porucha nebo nemoc.

A teď zpátky k materiálnímu protipólu předchozí části sdělení.

Ekonomické aspekty:

Můžeme se na ně podívat ze dvou hledisek.
Ekonomický aspekt práce psychosomatického lékaře a ekonomický aspekt psychosomatické péče a z hlediska makroekonomiky.

Pokud chce psychosomaticky pracující lékař přežít a mít z čeho platit složenky, musí být přestat závislý na panující medicínské doktríně a systémech jejího financování. Respektive nemůže očekávat přímou finanční odměnu za spoji práci z oficiálních zdrojů - které tuto chvíli jsou pouze zdravotní pojišťovny.
Žádné kódy na proplácení této péče neexistují a v dohledné době existovat nebudou.
Alespoň ne u nás.
Při vší úctě základní psychosomatická péče, která již nyní je uplatňovaná v sousedním Německu je opravdu jen základním východiskem pro hlubší psychosomatické principy léčení. Samotným léčením ještě není.
Pokud se podaří dovést do realizace prosazování Základní psychosomatické péče jako funkční specializace v naší republice, bude to nadmíru záslužný čin, který ale pouze malinko pootevře dveře lékařům k časovým možnostem úvah o těchto principech nemoci.

Tento lékař má tedy 3 možnosti,
1) buď bude trpělivě čekat až se systém smiluje nějaké peníze u bude ochoten poskytnout, a do té doby bude muset na svou psychosomaticko praxi zapomenout.
2) nebo bude svoji péči provádět a vykazovat fingovaně a vykazovat ji pod jinými kódy.
Ó Bože, pokolikáté už nás systém vede k tomu, že abychom mohli dělat práci podle našeho vědomí a svědomí, nutí nás podvádět a pracovat v ilegalitě. Nicméně takto vedená práce se nedá dělat do nekonečna a vždy se dříve či později dostane do konfliktu s opravdovostí psychosomatické filosofie práce.
3) nebo se pustí hlavou dolů po svahu, systém opustí, a pacienti si budou jeho péči platit z vlastních zdrojů.
Ekonomické přežití tohoto lékaře však bude záviset pouze a jedině na jeho důvěryhodnosti v očích pacientů a reálných výsledcích jeho práce. Všechna alibi tady končí.

A nyní se můžeme dostat k makroekonomickým aspektům.
Vyjděme například z jednoho (z mnoha) článků, které se v poslední době šíří a které poukazují na zločinnou farmaceutickou lobby světového formátu.
Následující řádky obsahují výňatky z oficiální žaloby, již podal u Mezinárodního soudního dvora v Haagu MUDr. Mathias Rath a ostatní. Publikováno 14. 5. 2012. Obsáhlé podání obviňuje světové farmaceutické korporace a vedoucí světové politiky ze zločinného spolčení, genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů.
Dr. Mathias Rath v úvodním resumé píše:
Tato žaloba přináší před Mezinárodní soudní dvůr (ICC) ty největší zločiny, které kdy byly spáchány v dějinách lidstva. Žalovaní jsou obviňováni ze zraňování a smrti miliónů lidí kvůli „obchodu s chorobami“, z válečných zločinů a dalších zločinů proti lidskosti. Všechny tyto zločiny spadají pod jurisdikci Mezinárodního trestního soudu. Obžalovaní vědí, že budou za tyto zločiny voláni k odpovědnosti, a proto spustili globální kampaň k podkopání autority ICC s cílem vyhnout se mezinárodnímu právu a pokračovat ve svých zločinech ke škodě všeho lidstva.
Víme, kde stojí základy farmaceutického podnikání
Obvinění mají na svědomí úmrtí stovek milionů lidí, kteří nepřestávají umírat na kardiovaskulární choroby, rakovinu a další nemoci, jimž může být předcházeno a mohly být do značné míry již dávno eliminovány.
K předčasné smrti milionů lidí nedochází v důsledku shod okolností ani nedbalostí. Je úmyslná a systematicky organizovaná ve prospěch farmaceutického průmyslu a jeho investorů s jediným účelem – expanze globálního odbytu léčiv v hodnotě trilionů dolarů.

Tržištěm farmaceutického průmyslu je lidské tělo a návratnost jeho investic závisí na prodlužování a rozšíření nemocí. Jeho zisky závisí na patentovatelnosti léků, které z něj dělají nejvýnosnější podnikání na Zemi.
Na rozdíl od toho prevence či vymýcení nějaké choroby významně zužuje nebo úplně eliminuje poptávku po farmaceutických drogách. Farmaceutické korporace proto systematicky maří prevenci a likvidaci chorob.
Aby mohly páchat tyto zločiny, užívají farmaceutické korporace labyrint plný vykonavatelů a spoluviníků ve vědě, v medicíně, hromadných sdělovacích prostředcích a politice. Vlády všech států jsou manipulovány nebo mnohdy dokonce řízeny lobbyisty a bývalými manažery farmaceutického průmyslu. Legislativa všech států je po desetiletí korumpována a zneužívaná k obhajování zájmů mnohatrilionového dolarového „obchodu s nemocemi“, čímž je ohroženo zdraví a životy stovek milionů nic netušících nemocných a národů.
Výchozí podmínkou růstu farmaceutického průmyslu coby úspěšného investičního podnikání bylo vyloučení konkurence bezpečných přirozených terapií, jelikož nejsou patentovatelné a skýtají nevelké marže. Přirozené terapie navíc mohou efektivně pomáhat předcházet nemocem a eliminovat je kvůli své základní roli v buněčném metabolismu. (http://www.vlastnihlavou.cz/zaloba-na-farmaceuticke-korporace/)

Je to jen další příznak hroucení systému současné doby? Doufejme, že se toho dožijeme.
Ale představme si, jaké předsmrtné křeči budou vystaveny národní ekonomiky.
Myslíme si, že se nebudou bránit? Určitě ne. Počítejme s tím, že jejich boj o přežití bude velmi nemilosrdný a bude se snažit smést z povrchu země, vše co s touto hrozbou souvisí.

Všichni tady víme, že farmaceutický průmyslu je 3. nejvýnosnější světový business hned po obchodu se zbraněmi a drogami. Ještě tam paří obchod s bílým masem, ale proč to rozlišovat.
Psychosomatické léčení není jen návrat k podstatě samoléčení organismu ale i samofinancování této léčby. Přesně podle zásad organizace mikro a makro systému, mikro a makrokosmu.

Aspekty politické

s tímto úzce souvisí.
Neexistuje politika, která není podepřená ekonomicky.
Pro příklad nám stačí nadcházející prezidentské volby v ČR.
Kandidát bez potřebných min 40 – 50 mil korun ani nemůže zahájit svou prezidentskou kampaň. Buď má peníze vlastní (toho bych chtěla vidět) nebo donátorské. A tyto zdroje podle mého názoru zase pocházejí jen ze systémového zločinného ždímání.
V současném ekonomickém světě neexistuje bohatý subjekt, který není přímo navázán nebo alespoň sekundárně nepodléhá makroekonomickým závislostem a systémům.
Jejich vzájemné skryté propojení zůstává prostému člověku zcela nedostupné.
A kam do toho patří politika oficiální vědy?
Při vší ústě do jednoho pytle. Vědecké ústavy a výzkumná pracoviště se bez těchto zdrojů prostě neobejdou. A podle hesla „Koho chleba jíš toho píseň zpívej“, se pochopitelně zabývají odvětvími vědy tzv „ na zakázku“

Máme my psychosomatičtí lékaři nějakou svojí politiku?
S politováním mohu konstatovat, že zatím vidím jen tu prosebnickou, aby nás velké systémy uznaly a vzaly na milost. Abychom byli uznáni jako vědecká metoda.
Je to opravdu ten jediný způsob jak přežít?
Nedávno jsem se zabývala pojmem uznání. A došla jsem k tomu, že uznání je pouze víra, že vnější hodnocení má smysl pro vlastní sebepojetí.
Také jsem se zabývala pojmem vědecký. A došla jsem k tomu, že pojem „vědecký“ je pouze častý alibismus k tomu, abych mohl pracovat s metodami, za jejichž účinnost nenesu osobní zodpovědnost. Je to prostě vědecká metoda a to zcela stačí k tomu, abych ji mohl (především pro sebe) bezpečně používat.

Oficiální česká psychosomatická filosofie léčení se nepyšní ani jedním z těchto přívlastků.
Přesto je léčebným nástrojem s nejvyšším etickým kodexem, který jsem poznala. S etickým kodexem osobní odpovědnosti jak terapeuta tak klienta. A mírou aktivity a osobní účasti na ozdravném procesu, o kterém nemá klasická medicína ani zdání.

Etika, politika, ekonomika, duchovno – jsou tyto pojmy vůbec kompatibilní?
Zdá se, že v moderním světe zřídka, většinou vůbec.
Ale kdybychom si ve skrytu duše nepřáli, aby tato kompatibilita mohla nastat, tak by patrně ani nevznikl název této přednášky, který byl předložen k zamyšlení a organizátory této konference.
I to byl jeden z impulsů, proč jsem se rozhodla toto téma zpracovat a přednést.
A tak v rámci cirkulární kauzality se na konci své přednášky vracím na její začátek.

Jestliže si primárně určíme jako nejvyšší cíl tyto pojmy pro psychosomatiku uvézt do souladu, může se nám to podařit jen za předpokladu vystavění a udržení systému vlastního.
Systému, který zcela minimálně závisí na systémech vnějších, v této chvíli již chatrných, prohnilých a na konci svého života. Nechtějme, aby včleněním se do systémů jež se bortí, vzal za své i náš léčebný kontext.
Je jasné, že se vystavujeme útokům, nepochopení a jiným dalším překážkám.
Ale to už tady v historii bylo mnohokrát. Kdyby většina historických skvělých myšlenek a idejí byla zcela závislá na pochopení a uznání jejích současníků, nikdy by nebyla uchována pro budoucnost.

Proto si dovolím jedno motto:
Dobře zaběhnutá formulace chatrné zásady je vždy působivější než první formulace znamenité zásady.
Budeme se toho i nadále držet?

A ještě před závěrem přednášky si dovolím zmínit jeden aspekt psychosomatiky, který nebyl v zadání, ale který s podstatou psychosomatiky úzce souvisí. Podívejme se na psychosomatiku jako na samoorganizující se systém. Zmiňovali jsme psychosomatiku ve všech výše uvedených aspektech : filosofickém, etickém, ekonomickém, politickém, ale jaksi jsme pozapomněli na její aspekt bio-sociální.
Psychosomatika je věda, která tento aspekt popisuje. Sama by se jím tedy měla řídit!
Když se narodí dítě, předpokládáme, že v určité době začne chodit, mluvit, apod.
A co když v námi předpokládané době nezačne?Dáme mu hned stroječek na chození nebo mluvení?
Někteří to s politováním tak, v součinnosti se západní medicínou, dělají.
Nebo ho budeme láskyplně podporovat a vést k tomu, aby se mluvit a chodit naučilo přirozenou cestou samo?

Copak psychosomatiku považujeme za tak nemocné a neschopné dítě, které se není schopno postavit na vlastní nohy? Dosavadní zkušenosti nám přece ukazují, že je tomu naopak. Má láskyplné a podporující rodiče, které pro něho už tolik udělali. Není snad také samoorganizujícím se systémem, který ve všech postupných zákonitostech svého vývoje má všechny předpoklady pro vlastní úspěšný růst a rozvoj?
Já jsem přesvědčená, že ano.
Jsem přesvědčená, že ve svém náručí vychovávám zdravé a schopné dítě. Právě jeho autonomie, která oplývá vlastní inteligencí, je schopná z vnějšího prostředí vyhledat všechny příznivé změny systému k tomu, aby přežila ve své svébytnosti.
Postavme naše dítě na jeho vlastní nohy a pošleme ho do světa s důvěrou, že bude schopno se prosadit bez berliček a ponižování ve světě mocných.
Dali jsme a ještě mu budeme dávat všechno dobré do vínku, čeho jsme schopni.
Jsme jenom rodiče.

http://www.aktip.cz/cs/publikace/filosoficke-eticke-duchovni-politicke-a-ekonomicke-aspekty-psychosomaticke-praxe.html

AKTIP - Privátní institut psychosomatické péče s biomodulačními metodami - detoxikace, kraniosakrální biodynamické a jiné masáže, psychoterapie a psychoterapeutické poradenství.
Individuální přístup - komplexní péče.
AKTIP není zdravotnické zařízení.
AKTIP     Perucká 23, 120 00 Praha 2 - Vinohrady     +420 737 161 885 (09:00 - 14:00)     info@aktip.cz
Progressive consulting v.o.s. http://www.progressive.cz poskytuje prostor společenství samostatně podnikajících osob 581
V případě, že je poskytovatel konkrétní služby plátcem DPH, je cena uvedená včetně DPH.

Jste tady: home > Publikace > Filosofické, etické, duchovní, politické a ekonomické aspekty psychosomatické praxe

Navigace:

Navigace v této sekci:

 
 
 
info@aktip.cz | Ceník služeb | Kalendář akcí | FAQ | GDPR