AKTIP - Konzultační a terapeutický institut Praha

Biomodulační léčba (plné znění článku)

LUXURY GUIDE Health and Beauty
leden 2013
Článek

Co to znamená BIO:

Prazáklad slova BIO se natolik vžil do mezinárodního slovníku, že ani Google překladač Vám v dalších jazycích nenabídne jiný význam, než opět BIO.

Nicméně předpona BIO z řečtiny znamená život. Ovšem mějte na paměti, že definovat život není jednoduché.

Definice života.

Materialistická věda vychází z Engelsovy definice: "Život je způsob bytí bílkovinných těl, jejichž podstatnou složkou je neustálá výměna látek s okolní vnější přírodou a přestává existovat, jakmile skončí tato výměna látek." Tato definice může být platná pro složité živé organismy, a i zde bychom mohli nalézt řadu případů, kdy ji organismus nesplňuje.

Nás především zajímá život ve své průběhové formě, tedy v prožívání. Nejen samotné žití, ale uvědomování si vlastního žití je pouze a jedině v prožívání, tedy v dokonalé sebereflexi všech procesů na všech úrovních existence. Odhlédneme-li od nižších forem existence života, o jejichž prožívání nemáme ani tušení, zůstaneme u člověka. Člověk má jasně definovanou formu prožívání a tou jsou emoce. Emoce, které mají dnes již vědecky prokázaný materiální korelát na molekulární úrovni.

Molekulární podoba emocí:

Neuropeptidy jsou molekuly, které přenášejí informace v nervovém systému. Candace B. Pert je vědeckou pracovnicí oddělení fyziologie a biofyziky na Lékařské fakultě George University ve Washingtonu D.C. Právě ona vědecky potvrdila existenci biomolekulárních základů našich emocí, které tvoří důležité spojení mezi myslí a tělem. Na základě svých výzkumů předkládá nový vědecký výklad schopnosti mysli a emocí ovlivňovat naše zdraví. Zjistila, že neuropeptidy jsou prostředníky jak informací, tak emocí a působí prakticky ve všech buňkách celého těla, v nervové soustavě, ale hlavně v krvi, v imunitním systému a ve střevech. Díky těmto objevům byla nominována na Nobelovu cenu za medicínu a podařilo se jí spustit jednu z tak častých revolucí posledních let, tentokrát v představě o fungování lidského těla z pohledu oficiální medicíny. Experti v tomto oboru tvrdí, že každý stav mysli se přímo odráží určitým fyziologickým stavem imunitního systému.

Princip biomodulární léčby – molekuly emocí a jejich receptory

Hlavní složkou autoimunitních a chronických onemocnění jsou tzv. „molekuly emocí“. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a mozku a odborně se jim říká „opioidové receptory“.

Je to první typ „receptoru“ objevený již roku 1970. Od té doby bylo definováno na sedmdesát dalších druhů. Molekula tohoto receptoru váží více než 50 000 jednotek (voda váží pouhých 18), je flexibilní a na energii a chemické podněty reaguje vibracemi.

Receptory mají výběžky, které se zavrtávají do membrány, tvořené kapalinou a několikrát jí procházejí pomalým, vláčným pohybem, aby se dostaly hluboko do jádra buňky. Receptory jsou molekuly tvořené proteiny - drobnými aminokyselinami navzájem spojenými plochými vazbami, podobně jako korálky náhrdelníku složené na sebe. Průměrná buňka má na svém povrchu okolo 50 000 receptorů jednoho druhu, 10 000 jiného, 100 000 třetího a tak dále.

Molekulární biologové jsou schopni izolovat tyto receptory, určit jejich molekulární hmotnost a rekonstruovat jejich chemickou strukturu – včetně přesného pořadí aminokyselin.

Receptory se v organismu chovají obdobně jako smyslové orgány (oči, uši, jazyk, prsty a kůže), ale jejich působiště se omezuje pouze na buněčnou úroveň. Kloužou po membránách buněk, vibrují a vyskakují při čekání na příchod zprávy ( například emoce) od dalších vibrujících tělísek, která jsou také složena z aminokyselin.

Po proniknutí do buňky může zpráva způsobit i velmi dramatickou změnu. Spustí řetězec biochemických jevů, které zapříčiní sérii činností: například produkci nového proteinu, zavření nebo otevření iontových kanálků, přidání nebo odběr chemických energetických skupin, jako jsou např. fosfáty, aktivaci nebo modifikaci buněčné reprodukce atd.

Život buňky je tedy řízen receptory, které se nacházejí na jejím povrchu.

Jednotka řízení – pan PEPTID

První objevený peptid byl klasifikován jako hormon. Působil v tenkém střevě - stimuloval sekreci pankreatické šťávy a byl pojmenován „secretin“. Jeho objevení bylo velkým překvapením pro fyziology, protože až do této chvíle byli přesvědčeni, že fyziologické funkce jsou ovládány elektrickými impulzy přenášenými nervy. O pár let později byl objeven další hormon působící ve střevech pojmenovaný „gastrin“, který slouží k přenosu zpráv mezi slinivkou břišní a žlučníkem.

Teprve po mnoha letech se přišlo na to, že všechny peptidy se produkují v mnoha částech organismu a to včetně mozku, dokonce můžeme říci, že často právě tady. Například bylo zjištěno, že peptidy šišinky mozkové jsou střevní peptidy a že i inzulín je peptid.

Reakce vyvolané peptidy mohou dojít až vysoké složitosti a právě kvůli tomu musely být rozčleněny do tak široké škály kategorií, kam patří např.: hormony, neurotransmitéry, růstové hormony, neuromodulátory, hormony zabraňující růstu, střevní peptidy. Víme také, že existuje výměna informací na hranici nervového systému, spočívající v čistě chemické nikoli synaptické komunikaci mezi buňkami.

Díky novým výzkumům nemůžeme dále tvrdit, že emoce se co se týče mozku omezují pouze na klasická centra čili amigdala, hippocampus a hypotalamus. Byla objevena další anatomická centra, ve kterých se koncentruje velké množství téměř všech existujících receptorů neuropeptidů.

Receptory pro neuropeptity nacházíme ve všech tělesných strukturách a orgánech – páteř, játra, svaly, cévy, žaludek, pláce, srdce, kosti kůže ...

Množství a kvalita těchto receptorů je dále ovlivněna mnoha faktory, mezi které patří prožitá zkušenost v minulosti a během dětství nebo i ta každodenní.

Pro lepší pochopení, co to znamená v praxi, se vrátíme ještě na chvíli k příkladu se střevy. Celá trávicí soustava od jícnu až po tlusté střevo včetně sedmi svěračů je tvořena a pokryta buňkami – nervovými u dalšími druhy – které obsahují neuropeptidy a receptory. Zdá se mi více než pravděpodobné, že hustota receptorů ve střevech způsobuje, že cítíme emoce právě v této anatomické části a nazýváme to „sensazioni viscerali“. Některé výzkumy prokázaly, že vzrušení a hněv zvyšují pohyblivost střeva, zatímco uspokojení ji utlumuje. Kromě toho, jelikož se jedná o obousměrný okruh, se může také stát, že pohyb střeva při trávení jídla a vytlačování odpadních látek ovlivní emoční stav.

A toto je základem například radikálního učení biofeedback, které se v dnešní době snaží uplatnit u svých pacientů velká část lékařů, aby mohli kontrolovat bolest, srdeční tep, cirkulaci krve, tlak, uvolnění atd.: tedy všechny procesy, které byly v minulosti nevědomé.

Nové paradigma samořízení organismu - sen všech špionážních služeb světa.

Představte si dokonale fungující špionážní síť. Nikdo, respektive hlavně protivník, nemá šanci objevit centrálu. Není podle čeho definovat síť služeb rozvědky. Všechno se ukáže až podle toho že zpráva je doručena na místo určení a teprve pak se objeví její účinnost.

Nedávné objevy v samořízení organismu jsou velmi důležité pro určení jak jsou vzpomínky uchovávány nejen v mozku, ale i v „psychosomatické síti“ po celém těle, hlavně ve všudypřítomných receptorech v nervech a svazcích buněk, tzv. „gangliích“. Tato ganglia (informační jednotky) jsou nejen v míše a jejím okolí, ale podél všech drah, které vedou k vnitřním orgánům a i na samotný povrch naší kůže.

Emoce a tělesné počitky jsou tedy těsně spojeny obousměrnou sítí, ve které kterýkoli z těchto prvků může ovlivnit ty ostatní. Tyto procesy většinou probíhají nevědomě, ale za určitých podmínek mohou vstoupit i do našeho vědomí nebo tam být záměrně dopraveny. Mezi emocemi a pamětí existuje velmi úzký vztah. Pozitivní emocionální zkušenosti se pamatují mnohem lépe, pokud máme dobrou náladu, a naopak platí, že ty špatné emocionální zkušenosti se lépe pamatují, pokud máme špatnou náladu.

Koncept sítí zdůrazňující vnitřní propojení všech systémů organismu má tak širokou škálu aspektů a důsledků, že prolamuje limity tradičního paradigmatu. Lidově je tento způsob spojení těla s mozkem už nějakou dobu pojmenováván jako „moc mysli nad tělem“, ale nejnovější zjištění v tomto oboru ukazují, že takováto definice nepopisuje přesně to, oč se jedná: mysl nedominuje nad tělem, ale stává se tělem, protože tělo a mysl jsou jedna jediná věc. V mých očích je tento proces, jehož existenci jsme dokázali, proud informací, který prochází celým organismem, zkouška, že tělo je vnějším projevem mysli na tělesné schránce.

Toto paradigma přímo navazuje na základní charakteristiky živých soustav:

Řídící systémy zdraví

Živé systémy patří mezi hierarchické systémy

Pád teorií nadřazeného řízení.

Dlouhá léta v moderní západní medicíně, tedy medicíně postavené na pouhém biomechanickém principu panovala teorie, že živý organismus (např. i lidské tělo) má několik řídících jednotek, které udržují stav zdraví nebo naopak způsobí stav nemoci.

Mezi tyto řídící systémy byla počítána imunita – viděna jako izolovaná soustava buněk, kterou můžeme jednoduše ovlivnit například tím, že jí dodáme některé substance pro posílení její funkce.

Podobným způsobem byly v mozkové tkáni izolovány některé struktury, které byly považovány za nadřazené strukturám ostatním. Často velmi brutálními metodami se tyto struktury stimulovaly ve snaze dosáhnout „lepšího řízení“ organismu. Pro lepší porozumění je možné uvézt příklad podávání antidepresiv, která by měla cíleně ovlivnit některé mozkové struktury. Zcela se přehlíží fakt, že receptory pro látky obsažené v antidepresivech se rozběhnou po celém těle a ovlivňují různým způsobem miliony dalších buněk po celém těle, nikoli pouze v mozku.

Další dlouhá léta oblíbenou teorií řízení nemoci a zdraví byly GENY.

Je potřeba zdůraznit, že ohromné množství proteinových cest v buňce umožňuje její životní funkce, ale jejich pouhá existence ještě nevytváří život. Život závisí na jejich přesné koordinaci a regulaci.

Mozek vnímáme jako řídící orgán. A kde má buňka mozek? Protože geny jsou v buněčném jádru, předpokládalo se, že jádro je řídící organela buňky. Pozorovaní na základě experimentů publikovaná již před 80-ti lety zpochybnila myšlenku, že geny jsou „mozky“ buňky. Když odstraníme z buňky jádro, buňka přežívá vesele dál mnoho měsíců i déle. Geny jsou pouhými „projekty“ pro výrobu proteinů. Buňky bez jader nakonec zemřou. Nikoli však proto že nemají řízení, ale že jim chybí reprodukční orgán. Ve skutečnosti je buněčné jádro ekvivalentem buněčných gonád, reprodukčního systému.

„Tento chybný výklad o buněčném mozku je pochopitelný. Po celou dobu své existence je věda jakýmsi „Klubem starých brachů“. Protože je známo, že muži myslí svými pohlavními žlázami, je v tomto světle záměna buněčného jádra za mozek pochopitelným omylem.“
citace z knihy: „Spontánní evoluce“, autor Prof. Bruce H. Lipton, Ph.D.

Až do počátku 60. let byly za řídící prvky nervové soustavy považovány dva neurotransmitery – acetylcholin a norepinefrin. Nyní se ale ukazuje, že kromě klasických neurotransmiterů se v nervovém systému hojně vyskytují všechny známe neuropeptidy, tedy informační molekuly, rozprostřené podle komplikovaných schémat a důvtipně rozlišené v obou směrech páteře. Právě tyto peptidy a jejich receptory umožňují dialog mezi vědomím a nevědomím. Shrnuto a podtrženo, to, na co chci upozornit je, že mozek je na molekulární úrovni velmi dobře propojen se zbytkem těla, až tak, že pojem mobilní mozek je vhodnou definicí pro označení psychosomatické linie, jejímž prostřednictvím se po těle pohybují inteligenční informace z jednoho systému do dalšího. Každý ze sektorů nebo systémů této linie – nervový, hormonální, gastro-střevní a imunitní – slouží ke komunikaci s těmi ostatními skrze peptidy a receptory, které mají specifickou funkci – přenášet zprávy.

Jednota těla a mysli v bioinformační medicíně:

Tělo/mysl, termín použitý poprvé Dianou Connelly, odráží porozumění odvozené od čínské medicíny, že tělo je neoddělitelné od mysli. A až odhalíme roli, kterou v těle mají emoce, stejně jako je vyjádřena molekulami neuropeptidů, tak se bude zdát úplně samozřejmým, že se emoce mohou považovat za klíč k porozumění mnoha onemocněním. Víme, že imunitní systém, stejně jako centrální nervový systém, je opatřen pamětí a schopností se učit. Takže se dá říci, že inteligence není soustředěna pouze v mozku, ale i v buňkách situovaných po celém těle, a tradiční separace mentálních procesů (včetně emocí) od těla již neplatí. Pokud je mysl definována jako komunikace mozek-buňka tak, jako v dnešní vědě, tak se tento model mysli může přirozeně pokládat za rozšířený v celém těle. V okamžiku, kdy jsou neuropeptidy a jejich receptory přítomny i v těle, se může usuzovat, že mysl je v těle, a bude to mít stejný význam, jako že mysl je v mozku i se vším, co to obnáší.

Velká část našich změn pozornosti/povšimnutí na úrovni tělo/mysl se odehrává podvědomě. I když je úkolem neuropeptidů zabývat se vedením k povšimnutí si, tak není nutné, aby do otázky o tom, co bude zpracováno, zapamatováno a naučeno, zasahovalo vědomí.

Tok krve je přísně kontrolován emočními peptidy, které signalizují receptorům umístěným na stěnách cév kdy se zúžit a kdy roztáhnout, čímž ovlivňují množství a rychlost krve, která tudy protéká v každém okamžiku. Zbledneme jako stěna, když dostaneme nějakou špatnou zprávu nebo zčervenáme jako rajče, když se rozzlobíme. Utajené emoce mohou být uzavřeny v nevědomí těla/mysli díky uvolnění neuropeptidů a vzpomínky zůstanou uzamčené v jejich receptorech.

Tyto objevy vedou k formaci velmi zajímavé teorie: všechny emoce jsou zdraví prospěšné, protože jsou to právě emoce, které udržují spojení mezi myslí a tělem. Tím pádem je zdravý jak hněv, strach, smutek, tak veselost, radost a odvaha. Potlačovat tyto emoce a nedávat je volně najevo znamená způsobovat si „rozpad“ organismu.

Bioinformace v medicíně starověku a alternativě

Mnoho ze starodávných a alternativních terapeutických metod obsahuje odkazy na jakousi záhadnou sílu, která oživuje organismus a je známa pod jménem „energia sottile“, „prana“ nebo čínsky „chi“. Touto tajemnou energií by ve skutečnosti mohl být proud informací přenášený biochemickými prvky emocí – neuropeptidy a jejich receptory. Když se uvolní utajené nebo zablokované emoce pomocí „orientálních“ metod, tak dojde i k uvolnění vnitřních cest, k osvobození vnitřní emoční energie, k očistě, k uzdravení! Například meditace, která dovoluje starým myšlenkám, vzpomínkám a pocitům vyplout na povrch, je jedním ze způsobů, jak uvést do oběhu peptidy. Uvolnění nebo nápadné zrychlení proudění některých specifických peptidů by mohlo v některých případech vysvětlovat blahodárné účinky akupunktury nebo „pranoterapie“. Dokonce by mohlo vysvětlit i zázračná uzdravení, ke kterým dochází v ojedinělých případech, kdy nemocný prožívá velmi silné emoce (Lourdy a pod).

Onemocnění vhodná pro biomodulační léčbu jako metodu „první volby“

I. Onemocnění autoimunitního systému (MAIS):

jsou charakterizována jako onemocnění, při kterých dochází k napadení celých systémů organismu a způsobují autoimunitní reakce namířené proti všudypřítomným intracelulárním antigenům:

II. Zánětlivá autoimunitní onemocnění:

jsou charakterizována jako infiltrace omezeného počtu lymfocytů pouze v jednom orgánu nebo aparátu. Následkem je autoimunitní reakce namířená proti nespecifickým orgánovým antigenům.

III. Orgánově specifická autoimunitní onemocnění

obecně jsou charakterizována tím, že postihují jednotlivé orgány nebo aparáty, dále přítomností infiltrovaných lymfocytů postiženého orgánu a tím, že způsobují autoimunitní reakce proti autoantigenům specifického orgánu.

Bioinformační preparáty/biomodulátory a jejich použítí

V dnešní době jsou vědecká pracoviště schopna připravit vhodné neuropeptidy pro poměrně velké množství autoimunitních onemocnění a můžeme velmi přírodním způsobem docílit obnovení organismu, který má problémy s nalezením svého zdraví – se znovunalezením rovnováhy mezi tělem a myslí.

Z posledních výzkumů schválených Oxfordskou univerzitou a Národním ústavem zdraví v Marylandu (USA), za něž byla dr. Hughesovi a Kosterlitzovi udělena Nobelova cena za lékařské výzkumy, vyplývá, že mezi autoimunitní onemocnění patří i onemocnění kardiovaskulárního systému (infarkt myokardu, mozková mrtvice, různé druhy onemocnění srdce), neuropsychického systému (schizofrenie, maniodeprese, autismus, deprese, panický strach), gastrointestinálního systém (diabetes, cirhóza jater různého původu, žaludeční vředy, chronický zánět tlustého střeva, nesnášenlivost lepku a další potravinové nesnášenlivosti).

Biomodulátory

jsou speciálně připravené látky, jejichž aktivní složkou jsou specifické neurotransmitery (cytokiny typu interleukinu jako 6, 7, 8, 9 TNF, peptid Y, intersticiální peptid účinný v cévách, atd.), které přinášejí k buňkám lidského těla správnou informaci o homeostáze a tak zvyšují součinné síly mezi mozkem a periferním systémem organismu.

Podávání biomodulátorů se provádí orální cestou (tekutina, kapsle, lyophilizát) nebo parenterálně – vpichem (mezisvalové, podkožní).

Za biomodulační preparáty ale můžeme směle považovat i preparáty MUDr. Jonáše z řady Joalis. Jedná se o preparáty, kde kromě přírodní bylinné báze jsou nahrány klíčové informace pro ovlivnění funkce cílových tkání. Po přečtení výše zmíněného nás již nepřekvapí, že právě informace jako taková má nejvyšší průraznost v putování organismem a nalézá své cílové receptory podle odezvy neuropeptidů, jež ji ochotně transformují do biochemické řeči buněk.

Jeden příklad za všechny: Biomodulátor Karnosin

Karnosin je zcela přírodní, mnohostranný, víceúčelový a univerzální nástroj ochrany bílkovin, který byl evolucí vyvinut k řízení mnoha faktorů kooperujících při procesech degradace bílkovin.

Jak to karnosin dokáže? Jednoduše obnoví normální řízení buněčných cyklů. Pro pochopení jak karnosin funguje je možné si představit následovně: každý“motor“ potřebuje pravidelnou výměnu oleje, protože při běhu motoru vznikají různé mikroskopické i větší částice vzniklé opotřebením (třením) povrchu.Olej obsahuje detergenty, které udržují tyto součásti rozpuštěné. Jakmile ale tyto detergenty jsou spotřebovány, dochází k shlukování těchto odpadních látek, tyto pak následně ničí hladký povrch vnitřních součástí motoru, motor ztrácí na výkonu až do úplného selhání. A organismus potřebuje také účinnou metodu odstraňování zbytků přeměny látkové, hlavně zbytků zničených bílkovinných struktur. Toto bílkovinné „bahno, kal“ se hromadí – není-li odklizeno – v buňce a způsobuje, že funkční životní cykly této buňky jsou zpomalovány až zastaveny. To také může působit narušení efektivního buněčného dělení a, možná ještě významněji, dovolí další reprodukci této narušené abnormální buňky.

Karnosin představuje látku, která svými účinky významně převyšuje tradiční antioxidanty, jako je vitamin E nebo selen, které nejsou tak efektivní, jak jsme doufali v minulosti. Tradiční antioxidanty hrají jistě významnou roli v různých procesech odstraňování volných radikálů, avšak nemají žádný efekt na procesy karbonylace a glykace.

Karnosin má vyjímečnou schopnost omlazovat staré a stárnoucí buňky a přeměňovat je na buňky plně funkční, zdravé.

Částečně použito z:

MUDr. Jan Šula, DrSc, FRSM, Associate of Oxford Institute of Immunology

Forio d’Ischia, Itálie

www.bimodulation.com

http://www.aktip.cz/cs/publikace/biomodulacni-lecba.html

AKTIP - Privátní institut psychosomatické péče s biomodulačními metodami - detoxikace, kraniosakrální biodynamické a jiné masáže, psychoterapie a psychoterapeutické poradenství.
Individuální přístup - komplexní péče.
AKTIP není zdravotnické zařízení.
AKTIP     Perucká 23, 120 00 Praha 2 - Vinohrady     +420 737 161 885 (09:00 - 14:00)     info@aktip.cz
Progressive consulting v.o.s. http://www.progressive.cz poskytuje prostor společenství samostatně podnikajících osob 590
V případě, že je poskytovatel konkrétní služby plátcem DPH, je cena uvedená včetně DPH.

Jste tady: home > Publikace > Biomodulační léčba (plné znění článku)

Navigace:

Navigace v této sekci:

 
 
 
info@aktip.cz | Ceník služeb | Kalendář akcí | FAQ | GDPR