AKTIP - Konzultační a terapeutický institut Praha

Psychosomatický princip léčení

O psychosomatice se ještě nedávno s nadsázkou hovořilo jako o medicíně budoucnosti, protože odkrývá souvislosti mezi tělem a psychikou člověka a poukazuje na psychické pozadí řady somatických onemocnění.
Dnes sice začíná být psychosomatický pohled integrován v řadě medicínských oblastí, nicméně praxe západní medicíny se stále chová úzce materiálně.

Navykli jsme si rozlišovat dvě zcela odlišné oblasti fenoménů: fyzické a psychické jevy.
Přitom si neuvědomujeme, že hranice mezi fyzičnem a psychičnem je jenom námi vytvořený konstrukt.

Tato představa je velmi rozšířená a dává odborné I laické veřejnosti pocit, že se mají o co opřít. Proto se jí neradi vzdávají, přestože je to mnohdy na úkor jejich vlastní svobody a možnostem.
Lidé se odnaučili věřit svým pocitům a dávají spíš na názor odborníka.

Tradiční vědecké dogma je (totiž) založeno na víře, že vědecké popisy a výklady se přibližují nebo by se mohly přibližovat struktuře objektivní reality, o níž se předpokládá, že existuje jako taková, bez ohledu na pozorovatele!

Na druhé straně celá historie moderní vědy předpoklad objektivní reality vyvrací. (viz Historie psychosomatického myšlení – celý článek)

A jak je na tom současná medicína ???

Většina lékařů stále ještě doufá ve zlepšení objektivizačních metod při boji s nemocemi, ale vývoj teorie poznání vedl již asi před dvaceti lety k přesvědčení, že tzv. objektivní poznání je nemožné.

Bez ohledu na právě panující teoretickou doktrínu se v praxi a v běžném lidském životě, se odehrává proces, který nazýváme léčením, vždy v rámci běžné mezilidské komunikace. A ta je vždy rozhovorem, dialogem.

Vývoj evropského myšlení na konci 20.století znovu dospěl k možnosti podívat se na nemoci člověka jinak než jen prizmatem somatické medicíny na jedné straně nebo psychologie na straně druhé.

Sebeorganizace, symptom

Organismus je sebeorganizující se systém, pro jehož existenci je nezbytné být součástí vyššího sebeutvářejícího se celku. V případě lidí jsou nejpodstatnější vztahy s bezprostředním sociálním okolím. Organismus sám je od počátku až do konce generátorem změn, růstu, a proto i symptomů. Symptomy jsou jednotlivé jevy vytvářené organismem jako znaky, dostupné pozorovateli, který je rozlišuje, třídí a na základě zkušenosti a konvence část z nich považuje za nepatřičné. Ty označuje za příznaky nemoci a jako takové se mohou stát důvodem k léčbě.

Pro pochopení somato-psychického problému je třeba rozlišovat dvě zcela odlišné oblasti zdrojů informací. Jedna z nich obsahuje jevy materiální povahy, které lze zkoumat klasickými prostředky fyziky, chemie a biologie, druhá oblast je tvořena virtuálními jevy, které lze identifikovat pouze jako myšlenkové konstrukce, jazykové fenomény, sociální interakce atd. Zatímco první skupina jevů nám při svém objevování a způsobu hodnocení poskytuje měřitelnou jistotu, lze si ji opakovaně ověřovat, jevy druhé oblasti, i když jsou pro poznání světa nepostradatelné, nás svou neuchopitelností, nejasností, nehmatatelností, neověřitelností ... znejisťují. V místě dotyku obou sfér spočívá celá záhada somato-psychického problému.

Soustava organismus - supraorganismus (= jeho okolí) při svém pohybu, růstu a vývoji vytváří symptomy.
Zvykli jsme si živou skutečnost zjednodušovat a popisovat jazykem vědeckého zkoumání, a to jen takovým, nač stačil. Přitom je zřejmé, že organismus, v němž probíhají v každém okamžiku biliony pochodů na mnoha úrovních, kde dochází k neustálé výměně všech buněk, které jsou současně vzájemně propojeny do smysluplného celku, nemůže být podobný sebesložitějšímu stroji. Tak velké množství simultánních akcí si můžeme představit jedině jako chaotický proces neustálých proměn, kdy výsledkem jeho sebeorganisace je překvapivě stabilní soustava.

Materialistický koncept nemoci

Materialističtí vědci se odjakživa snažili všechno změřit a zvážit a na základě svých výsledků pak stanovili normy, které jsme si zvykli respektovat. Pokud symptom představuje odchylku tělesné formy (nádor, výrůstek), funkce (vysoký tlak krevní, změny metabolismu..), nebo lze objevit v organizmu něco, co tam nepatří (bakterie, viry, priony, kamínek...), je poměrně snadné jej odlišit to něco od ostatního těla a označit za příčinu tělesné nemoci. Člověk sám pak zůstává jaksi z obliga. Narozdíl od situace, kdy symptomy nejsou doprovázeny změnami struktury, funkce nebo nelze-li nalézt nic cizorodého, je obtížné symptom oddělit od ostatního "zdravého” organismu a vina pak jaksi padá na celého člověka. Skupinou symptomů, které lze obtížně měřit, se somatická medicína nerada zabývá. Vyčlenila pro ně ze svého středu specialisty, psychiatry, kteří přes svou převážně somaticky orientovanou přípravu zabývají jevy, které nelze jednoduše kvantifikací vyjádřit. Není divu, že tito snaží se pro ně nalézt somatická vysvětlení. Tato představa je velmi rozšířená a dává odborné I laické veřejnosti pocit, že se mají o co opřít. Proto se jí tito neradi vzdávají, přestože je to mnohdy na úkor jejich vlastní svobody a možnostem.

Obecný koncept nemoci

Domníváme se, že je třeba přijmout obecnější koncept nemoci.
Nikoli tedy zvláštní teorii pro nemoci psychosomatické a jinou pro nemoci somatické. Nevýhoda takového dělení je zřejmá: jedině somatické nemoci jsou považovány za skutečné, protože lze ukázat na poruchu hmoty.

Individuální organismus generuje v každém okamžiku své existence soubor symptomů, které nabízí okolí ke komunikaci. Zdroje jsou velmi pestré: od exprese symptomu z genu, přes buněčné či tkáňové regulace nebo regulace na úrovni orgánů a celých soustav až po intrapsychické a sociální interakce. Jinak řečeno od všech možných somatických symptomů, přes psychosomatické a psychické až k projevům chování.
Velká většina všech projevů organizmu, ať fyzických či psychických, se pohybuje v pásmu tzv. normy, další ji přesahují, ale nejsou pozorovány a proto zůstávají jen skrytou možností. Část těchto znaků je součástí tělesné struktury, jiné jsou v oblasti chování nebo prožívání. Dalo by se říci, že se vyskytují v různé oblasti pozorovatelného spektra fenoménů. Záleží pak na pozorovateli, jakou má optiku a co bude vyzdviženo do oblasti vědomé komunikace a co zůstane neuvědomované.

Fenomény růstu a vývoje u člověka je třeba vidět jako pohyb celého sociálního pole, kde jednotliví členové systému jsou si prostředím pro růst: otec pro matku, matka pro dítě, dítě pro matku atd. Jejich vzájemná svázanost je obdobná té, kterou vidíme oblastí tělesných a psychických fenoménů. Nemohou jeden přecházet v druhý, jsou však na sobě fatálně závislé: vzájemně si vytváří prostředí, ve kterém realizují svůj vlastní (autopoetický) růst jako sebestvoření.
Tak jako existuje psychofyzický problém na hranici mezi tělesným a psychickým v jednotlivém organismu, na další úrovni leží psychosociální problém na hranici mezi jednotlivcem a sociálním prostředím.

Pro dokreslení uvádíme několik příkladů psychosomatických nemocí a principů jejich vzniku podle knihy Gerharda Danzera: Psychosomatika (Portál 2001; Edice spektrum)

bronchiální astma
- základní psychosomatický faktor je konflikt kolem přepjaté a neřešené vazby na matku
colitis ulcerosa
- životní úzkost, zdrženlivost, ostýchavost, svědomitost až pedantnost, přecitlivělost, infantilita, deprese, chybí adekvátní sebepotvrzení a samostatnost
neurodermitida
- nevyjádřený problém
anorexie - neuróza
- stávka proti sobě i okolí; odmítání;strach být dospělý (stát se ženou); chorobná závislost, vnitřní osamocenost, nejedení znamená vítězství nad vlastním tělem a jeho potřebami
nemoc propuká v prahové životní situaci; často i jako vydírání; nemoc z trucu - odmítání jídla = prostředek k vládnutí;hluboký nedostatek odvahy, špatné zakotvení v realitě.; autoagrese; nečestnost
obezita
- touha po naplněném životě - neuróza.
kardiovaskulární onemocnění
- srdeční neuróza (vegetativní dystonie)- nedostatek orientace v životě, nedostatečný střed své existence, řád své existence, fobický vztah ke světu. infarkt - frustrace v důležitých oblastech života
revmatismus
- útěk před svobodou
bolest hlavy
- migréna - přání být neohraničeným subjektem, sebetrestání
svědění
- člověk produkuje skrytou agresivitu, uzavření se, afekty - hněv vztek, strach a vzdor, celkově porucha komunikace s okolím.

To, čemu říkáme nemoc, ať tělesná či duševní, vzniká vždy na hranici mezi fyzickými a psychickými jevy, v interakci mezi individuem a sociálním prostředím.
Navíc jediným mediem, ve kterém se můžeme o nemoci domluvit je opět jazyk.

Nemoc a psychoterapie

Psychoterapie je léčebný postup, používající jako metodu především jazyka. Nepotřebuje tedy žádná „vědecká" či jiná ospravedlnění k tomu, aby mohla dělat to, co je její přirozeností. Ovlivňovat významy a pojmy, dekonstruovat neužitečné a hledat nové možnosti jak věcem rozumět a jak je pojmenovávat.

Umíme již rozeznat zpětnovazební mechanismy překračující celé generace. Některé výchovné strategie a životní styly podporují růst a rozvoj dalších generací, jiné vedou ke stále slabší životaschopnosti a snížené plodnosti. Porozumět těmto procesům vyžaduje znovu porozumět psycho- fyzickému vztahu.

Nemoc jako sociální událost

Individuální organismus generuje v každém okamžiku své existence soubor signálů, které nabízí okolí. Tyto vyvolávají v okolí různou míru pozornosti a v souvislosti s touto pozorností teprve dodatečně dostávají význam. Některé projevy jednotlivce mohou být okolím kvalifikovány jako nežádoucí nebo dokonce jako symptomy. Tyto však obvykle získávají pozornosti nejvíce a tím jsou paradoxně potvrzovány a kotveny. Žádný projev není sám osobě patologický. Např. odstávající uši nebo noční pomočování dítěte je jakousi potíží, která však neznamená sama o sobě nic více než to, že dítěti je nutnou koupit větší čepici nebo vyměnit mu v noci občas prostěradlo. A to až do chvíle, kdy někdo vysloví názor, že to není v pořádku a že by se s tou věcí - potíží - mělo něco dělat. Rodič pak obvykle přivede dítě k lékaři a to se v tu chvíli stane pacientem. Je důležité si uvědomit, že do této chvíle dítě pacientem nebylo, ani jeho projevy nebyly nemocí! Tyto významy (ohodnocení, stigmata) dostávají věci zpětně a dostávají je takovou formou, jak je pojmenujeme, tedy v jazyce. Nemoc tedy existuje pouze v jazyce a jako taková je tedy jazykem ovlivnitelná.

Člověk a sociální okolí

Jedním z klíčů k pochopení nemoci je vztah mezi individualitou člověka a jeho prostředím. Každý jednotlivý organizmus v rámci své autopoesy tvoří bohatou nabídku symptomů - projevů. Je to neustálý proces vznikání, zanikání a kolísání, růstu a odumírání, pod vlivem vnitřních i vnějších okolností. Veškeré projevy organizmu jsou okolí k dispozici. Tyto znaky jsou okolím čteny a interpretovány. To, co je považováno za znaky správného růstu, je okolím vítáno a posilováno, odchylky od tohoto pohybu jsou potírány, likvidovány. Jde nejen o fenomeny z oblasti materiálních jevů, ale čím dál více také o fenomény z oblasti virtuální ("správné chování", "správné myšlení” v procesu výchovy a vzdělání, morální a etická pravidla, náboženství..). V jiné kultuře mohou být naopak protěžovány jako "správné” jiné znaky. Tak působí bezprostřední okolí jako matrice, do které individuum vrůstá a kterou svým růstem proměňuje.

Ve všem živém nelze jinak, než symptomy pociťovat, prožívat a hodnotit, komunikovat o nich s druhými a v tom okamžiku již nikdy nejde o symptom sám, ale komunikaci o symptomu, kde dominujícím mediem se stává jazyk. Komunikací se symptom proměňuje.

(Zdroj:Chvála, Trapková, Centrum komplexní terapie, Liberec, 1999)


AKTIP - Privátní institut psychosomatické péče s biomodulačními léčebnými metodami - detoxikace, kraniosakrální terapie, masáže, výživové poradenství, aromaterapie, neuropsychologie, psychoterapie a psychoterapeutické poradenství.
Individuální přístup - komplexní péče.
AKTIP     Perucká 23, 120 00 Praha 2 - Vinohrady     +420 737 161 885     info@aktip.cz
Progressive consulting v.o.s. http://www.progressive.cz poskytuje prostor společenství samostatně podnikajících osob 479
V případě, že je poskytovatel konkrétní služby plátcem DPH, je cena uvedená včetně DPH.
Portál pro partnery

Jste tady: home > O nás > Psychosomatický princip léčení

Navigace:

Navigace v této sekci:

 
 
 
info@aktip.cz | Ceník služeb | Kalendář akcí | FAQ | international